Nikdy jsem moc neměla v lásce kočky… Ale tohle kotě mi přirostlo k srdci.
29.7.2016 jsem na večerní procházce našla malé kotě. Rezavo – bílé s modrýma očima, a pořád hlasitě mňoukalo. Neustále za námi chodilo, a my nevěděli co s ním. Dokonce s námi vylezlo i velký kopec, který jsme vyšlapali. Málem ho přejelo auto, před kterým jsem ho uchránila, a pan řidič pouze podotkl, ať si toho tygra příště líp hlídám… Napadlo mě vzít si ho domů… Jenže to by nešlo. Proto Tygřík musel přenocovat venku tam, kde jsme ho našli.
30.7. ráno jsem se místo ranního běhání šla podívat, jestli je kotě pořád ve stejné lokalitě. Po chvilce hledání jsem ho našla za branou, která patřila velkému a drahému domu. Tygřík přelezl plot a šel za mnou, a jak jsme si tak hrály (jo, sice jsem kotě pojmenovala Tygr, ale jinak je to holka 🙂 ), našla jsem na zemi před branou klíče. Zazvonila jsem tedy na dům, kterému brána patřila, že jsem našla klíče. Pán mi hrozně moc děkoval, že je všude hledali… A když jsem se ho zeptala, jestli kotě není jejich, s manželkou mi odpověděli že ne, a že si ho klidně můžu nechat. Jak ale říkám, to bohužel nejde. Tak jsem Tygříka opět opustila…
Chceš vědět jak to dopadne?